Dřevěná okna

Těsnění v připojovacích spárách dřevěných oken bývají často řešena nesprávně. Obvykle pouhým vyplněním polyuretanovou pěnou, která bývá seříznuta na úrovní líce rámu okna a překryta omítkou. Z dlouhodobého hlediska se jedná o nedostatečné a nefunkční řešení.

Nevýhody připojení dřevěného okna na polyuretanovou pěnu

• Pěna nefunguje jako spolehlivé těsnění vůči vodě, vzduchu či hluku, protože se jedná o materiál propojený póry, který je odříznutím povrchové krusty otevřený i pro vnější prostředí.
• Nasákavost polyuretanové pěny způsobuje hromadění vlhkosti ve spáře dřevěného okna, což negativně ovlivňuje izolační schopnost pěny. Většina pěn nedokáže čelit pohybům spáry, praská a ztrácí tak své těsnící schopnosti.
• V průběhu zimních měsíců může bez dodatečné ochrany ve spáře kondenzovat voda, čímž se zvyšuje vlhkost, vznikají plísně, dochází k promrzání a tvorbě tepelných mostů. Dřevěné okno i ostění poté postupně ztrácí výrobcem deklarované vlastnosti.
• Nevýhodou je také působení UV záření na materiál a jeho degradace. Polyuretanová pěna může být poškozena ještě před dokončením osazení oken.

Osazení oken má vliv i na snížení měrné potřeby tepla na vytápění. Výměnou dřevěných oken lze dosáhnout až 30% úspory, což ovlivníte nejen parametry dřevěného okna, ale i jejich osazením. Úspora tak může být výrazně ovlivněna zabudováním oken i jejich tepelnou vazbou na konstrukce.

Před podepsáním smlouvy či realizací je vhodné nechat si nakreslit detail ostění a nechat jej potvrdit prováděcí firmou. V detailu by měly být uvedeny použité materiály, osazení dřevěných oken i způsob začištění.